Co skrýváš?
„Kay ještě si mi nic o sobě pořádně neřekl a mě se zdá, že ty toho o mě víš až moc.“
Kay se jen lehce usměje. „ No, ale někdy toho o člověku nemusíš ani moc vědět a víš, že ho máš rád ne Corny.“
„ Asi ano, ale je dobré vědět toho o člověku co nejvíc, no a já bych rád věděl něco o tobě.“
Kay zesmutní „Promiň Corny, ale to ti zatím splnit nemůžu, možná někdy jindy. Teď se pudem bavit ne, hotel je krásný Paříš je krásná.“
Corny k němu pomalu přejde. „Až mi vážně budeš chtít o sobě něco víc říc, tak se neboj, i kdyby to bylo bůhví co, tak mě to nevadí. Teď pojď, šel bych to bazénu.“
„Do bazénu to je dobry nápad. Je tu teplo.“
Corny se usměje. „Jo a navíc viděl si ty dívky, to mu já říkám dovolená.“
Kay ztuhne. „ Co tak to teda ne, to nemyslíš vážně. Já ti dám, ženský.“
„No, ale prosím tě, dneska to roztočíme, tak pojď.“ A odejde.
„Co hej počkej, žádný ženský…“
Kay co máš za minulost, co mi nechceš říct. Je to tak strašné. Jen co na ní přejde tvoje tvář je smutná, možná někdy mi to řekneš. No a bude me se tomu oba smát, možná…
Neš se nadálo, byl večer Kay s Cornym se vraceli do hotelu. Sotva zavřeli, dveře Kay se vrhnul na Cornyho. Přisál se na něho, jako pijavice.
„Co to, ty se nezdáš.“
„ Však počkej, celou dobu si tam okukoval nějaký ženský.“
Corny ho obejme. „Ty si tak sladký.“ Padne s ním na postel.
Dvě těla zase splynuly v jedno, dvě osoby sobě blízké se oddávali vášni. Vyčerpáni si zůstali ležet v náručí.
„Kay je tvá minulost tak hrozná?“
„To tě to tak zajímá.“
Corny si ho přitáhne blíž do náruče. „Možná, víš, já dokud si nepřišel, tak jsem vedl život znuděného kluka, no a pak si přišel a věděl si toho o mně tolik. V kolik jsem začal s firmou a spoustu dalších věci. Nevěděl jsem co si zač a přesto jsem na tebe musel pořád myslet. Hrály jsme hru, kterou nešlo zastavit.
Dostal ses mi silně pot kůži Kay a já jen doufám, že jednou přijde ta chvíle, kdy mi to řekneš. To co tě trápí, protože i mě trápí spoustu věcí, slibu co jsem si dal.“
Kayovi steče slz s oka. „Corny já ti to zatím, ještě nemůžu říct, promiň. Jsou, prostě věci, které není dobré vědět. „
Políbí ho „Zatím to chápu, ale tvoje tvář říká, že to nesmím vědět a, že tě to bolí. Víš co, teď se vyspi a zítra si užijeme náš poslední den dovolené. Půjdeme třeba zase do bazénu.“ Usměje se.
„Hej to ani náhodou pěkně po historii se půjdeme koukat a né za ženskýma.“
„ dobrá, dobrá.“
Během několika minut usnuli, ale na obou tváří, zůstal smutek.
Minulost slovo, které by nemělo existovat.
ANIM
(BRUCE, 17. 2. 2009 9:56)